Moji milí, jak se máte? U mě se poslední dny točí hlavně kolem nové kuchařky.
V pondělí dopoledne jsem trochu poklidila náš byt a zbytek dne jsem pracovala u počítače. Mimo jiné jsem začala chystat novou sezonu podcastu.
S dětmi jsme odpoledne šli na hřiště a pozorovali jsme, co už kde kvete. Tady jsou čemeřice.
V úterý jste měli možnost hlasovat o tom, která obálka kuchařky by se vám nejvíc líbila. S malým náskokem zvítězila první varianta, ta byla i můj favorit.
Ten den jsem měla trochu míň práce, tak jsem využila dobrého počasí a na zahradě jsem vykopala drny trávy a rozšířila jsem záhon.
Rovnou jsem zasadila ještě jednu anglickou růži, je to pnoucí růže Batsheba, bude mít meruňkovo oranžové květy. Nějakou takovou mívala na zahradě moje babička, tahle mi ji bude připomínat.
A kvetou mi fialky!
Přišly taky tři krásné jiřiny, ale ty si na vysazení ještě alespoň měsíc počkají.
Pak jsem se pustila do pečení, zase budou bagely.
Nejdřív je uvařit, pak upéct. Naštěstí je můj smaltovaný hrnec dost velký a vešly se tam 4 najednou, tak to šlo rychle.
Půlka byla s mákem, půlka se sezamem.
Středa, naše dveře a slunce za okny.
Začala jsem pracovat na novém vzoru na látku pro pyžama Blabarbora. Bude plný kafíček a dortíčků.
Jak by se vám v takovém pyžamku spalo?
Čtvrtek a procházka s Čotym. Tohle je moje jarní uniforma - prošívaná bunda ulovená na Vinted, vintage kožená kabelka a černý šátek po babičce, který jí před skoro 30 lety přivezla její dcera z Ameriky.
Louka sněženek, nádhera!
V pátek jsem spustila předprodej své nové kuchařky, která vyjde v půlce května. Mám z toho velikánskou radost, protože to znamená, že se tenhle můj knižní projekt, na kterém jsem poslední rok intenzivně pracovala, konečně chýlí do konce.
A zároveň jsem pořádně nervózní, protože chci, aby se vám kuchařka líbila, ale to se dozvím až v tom květnu :) Taky vám chci poděkovat za každou objednávku knížky, protože mi tím pomáháte financovat její tisk.
Po obědě jsem se jela podívat po jednoduchých balerínkách s páskem. Roky jsem sháněla nějaké, které mi sednou, nebudu z nich mít puchýře, budou jednoduché a ideálně s páskem, aby mi nepadaly.
I když jsem se původně dívala po značkách Cayumas a Vivaia, nakonec jsem zhodnotila, že objednávat i botičky ze zahraničí, aniž bych měla příležitost si je vyzkoušet, je trochu risk.
Naštěstí jsem sehnala dvoje, které se mi moc líbí, i u nás ve Znojmě. Sice nejsou slow fashion, ale u některých věcí je prostě lepší udělat trochu kompromis. Tyhle mi alespoň dobře padnou a myslím, že když se o ně budu hezky starat, vydrží mi několik sezon. A kdybyste chtěli vědět, odkud jsou, oboje mám z CCC.
V sobotu jsme jeli za rodiči mého muž, kteří slavili narozeniny. Na zahradě už jim to začíná kvést.
Na sebe jsem vybrala jsem kombinaci tenoučkého trika s dlouhým, merino kardiganu Merilen a ještě kapičku od Elišky Lhotské. Tu jsem si koupila ke svým svatebním šatům a vždycky, když ji mám na sebe, mi ten krásný den připomene.
Po vydatném obědě jsem se vydala na chvíli ven. Pršelo, naštěstí jsem si vzala dobrou nepromokavou bundu. K tomuhle křížku jsem často chodívala na procházku s kočárkem, když se mi narodilo první děťátko.
Tentokrát jsem s sebou měla Čotyho, kterému se déšť ani trochu nelíbil a pořád se ho snažil vytřepat z kožíšku. Neúspěšně.
Narazila jsem na kočičky a další větvičky, a tak jsem pro tchyni natrhala kytku do vázy.
Večer jsem ještě umíchala těsto na cookies, aby si přes noc odpočinulo.
V neděli ráno jsem cookies upekla. Jsou podle tohoto receptu, jen jsem vynechala maliny a polovinu hladké mouky nahradila hladkou celozrnnou špaldovou. A před pečením jsem je obalila v sezamu.
Vzali jsme je s sebou na procházku kolem rybníka v Plenkovicích. Na konci byl piknik se spoustou dobrot: tuňáková pomazánka a dánský žitný chleba (recept bude v nové kuchařce), cookies, jabka a rajčátka, tchyně vzala kefírovou buchtu s borůvkami a teplé kafe.
Teď chvíli sedím u počítače, píšu tenhle článek, procházím vaše objednávky nové kuchařky (děkuju za každou z nich) a za chvilku si půjdu číst. Mějte se krásně!
