Skončily vánoční prázdniny - a že byly letos dlouhé! Rytmus našich dní se zpomalil, nemuseli jsme po ránu honit děti, aby však přišly do školy a školky, vstávali jsme kolem sedmé (a někdy dokonce i později), byli jsme na hezkých procházkách s přáteli, spoustu času jsme strávili s rodinou, stihla jsem uplést kus svetříku a u toho jsem viděla spoustu dílů seriálu.
O to hůř se mi vrací do pracovních dnů. A tak jsem si řekla, že to vezmu pomaloučku a začnu tím, že napíšu článek na blog. Tady je!
Naše ložnice je jeden velikánský pokoj, kde máme kromě postele i pracovní stůl s počítači a můj psací stůl, kde maluju a balím kuchařky. Je to pokoj, se kterým nejsem úplně spokojená, postrádá trochu útulnosti.
A tak jsem si řekla, že by mu prospěl obraz nad postelí a na zemi koberec. Prozatím jsem nad postel pověsila hedvábný šátek, abych viděla, jak to bude fungovat. Moje představa je nějaký klidně působící obraz s tóny zelené nebo modré a koberec v podobných barvách. Uvidíme, jestli to nějak vymyslím.
Minulý týden byl syn na přespání u babičky a já jsem se šla projít s dcerkou. Po nekonečných mlhách jsem si užívala sluneční paprsky v obličeji.
Doma jsme umíchaly těsto na šneky. Dcerka rozbíjela kardamom úplně jako je to na obrázku v mojí knížce Elsa a skořicoví šneci.
Těsto jsem nechala přes noc v lednici a další den jsem upekla šneky. Jen jsem je trochu jinak zamotala.
Chvíli jsem pletla ve společnosti šneka a kávy, ani jeden nevydržel dlouho.
Pak přijela na návštěvu moje strana rodiny a šneci zmizeli úplně :)
Poslední den roku jsme s kamarády jeli na výlet kolem Ivančic. Byla to asi sedmikilometrová procházka, kterou děti ušly s vypětím všech sil a s hromadou emocí.
Nejdřív do kopce, z kopce, podél řeky a pak zase do kopce.
Moje maličkost ve spoustě vlněných vrstev (nákrčník a čepice jsou mé vlastní výroby, jsem na sebe patřičně hrdá).
Vlněné rukavice Noos Concept jsou tak příjemné a hřejivé! Uplácala jsem v nich pár sněhových koulí a vůbec nepromokly, to se mi na vlně líbí. Je to přírodní a zároveň velmi funkční materiál.
Po dlouhé procházce kamarádka zarezervovala stůl v bistru Blbý vařečky.
K obědu jsem si dala ramen a děti své oblíbené jídlo: řízek s hranolkami a s kečupem.
Zatímco jsme hodovali, venku začalo chumelit. Z nebe se sypaly velikánské vločky a bylo to tak krásné!
O dost horší byla cesta domů. Silnice namrzala, naštěstí nás můj muž dovezl bezpečně až domů (velkou část cesty jel 40 km za hodinu).
Silvestra jsme strávili doma, za okny bouchaly petardy, ale my jsme vlastně ani pořádně neslavili, nějak na tuhle tradice nejsme.
A je nový rok! Snídali jsme kaši, moje byla s yuzu marmeládou a s hruškami.
Dopoledne jsme byli doma, každý si našel svou zábavu (skládání lega, malování, pletení...) a po obědě jsme jeli ke tchyni, u které byli sestřenice a bratranec. Šla jsem si procházku kolem rybníka...
...a zpátky přes pole za vesnicí. Mám novou čepici, další dárek od Ježíška. Je upletená z vlny oveček ze Skotska. A ta barva? Nádherná!
2. ledna jsem běžela na nákup. Tohle zákoutí Znojma je kouzelné, co říkáte?
K obědu byla čočka. Vím, že tradičně se vaří klasická hnědá čočka už 1. ledna. No, my jsme měli červenou a až o den později.
Uvařila jsem si s rajčaty jako dhal, ke konci vaření jsem přidala špenát a servírovala jsem ji s rýží vařenou ve vývaru.
Ráno jsem ještě umíchala těsto na pizzu, abysme si ji mohli dát k večeři. Pizza je skvělá v tom, že na ni můžete použít různé zbytečky (tady třeba zbytek nivy, pár oliv a poslední kolečka salámu).
Děti nemají rády sýr, takže jejich pizza je hodně chudá, ale když jim takhle chutná... Když se podíváte pozorněji, uvidíte, že jsem začala plést něco nového.
Je to Sophie scarf podle Petite Knit.
Moji neteř zaujalo pletení svetříku a tak jsme trénovaly, jak se plete hladce. Slíbila jsem jí, že když ji to bude bavit, dostane ode mě klubíčko vlny a jehlice aby si mohla něco uplést. A tak pletu šátek prvně já, abych ji to mohla naučit.
V návodu se plete z vlny, ale protože jde o dražší materiál, zkouším ho nejdříve z bavlněné příze, která mi na první projekt přijde vhodnější a snadno se párá. Příze má jemný lesk a hned zaujala moji dcerku, která si šátek chce nechat. Protože kdo by nechtěl růžový šátek?
V sobotu jsme se potkali s kamarády a dali jsme si malou procházku v Plenkovicích. Pak jsme šli k nám a obědvali další pizzu.
Neděli jsem skoro celou byla doma, vůbec se mi nechtělo ven. Vytáhla jsem všechno oblečení ze své skříně, utřela v ní prach a vyřadila jsem pár kousků (brzo zamíří na Vinted). Dcerka si ráda půjčuje jedny moje růžové šaty.
Uklidila jsem taky kuchyň dětský pokoj, uvařila jsem silný vývar z morkových kostí s miso pastou k obědu a den tak nějak plynul.
Moji milí, přeju vám všechno dobré do nového roku a děkuju, že vás tu mám!