Odmalička jsem ráda četla. Pamatuju, jak jsem seděla na vršku schodů skloněná nad knížkou a hltala jsem je jednu za druhou. Teď, jako dospělá, po večerech nejraději sedám do postele právě s nějakou tlustou knížkou a nechám se unášet jejím příběhem.
Trochu paradoxní je, že doma moc knížek nemáme. Necítím potřebuj je vlastnit, jsem spokojená, když si je půjčím z knihovny, kam je pak zase můžu vrátit.
Pýcha a předsudek od Jane Austen. To jsem dostala ještě jako náctiletá jako dárek od tety a od té doby patří mezi jedny a mých nejoblíbenějších knih vůbec. Příběh je prodchnutý jemným humorem, který mě pokaždé přiměje k úsměvu. Do té doby (a hlavně na Pemberley) bych se ráda podívala.
Knihy Peter Maye vás vezmou na Hebridy u pobřeží Skotska (jak vidno, tíhnu k anglické literatuře a do Skotska se jednou chci podívat). Muž z ostrova Lewis je spletitá detektivka vyšetřující vraždu mladého muže. Společně s kulisou nehostinného ostrova Lewis je to dokonalé čtení na dlouhé večery.
Minulý rok se mi do rukou dostala kniha Zvon v jezeře. Odehrává se uprostřed Norska koncem 19. století v zapadlé vesnici, kde popisuje drsný život Norů v kulisách sněhových závějí a nehostinné přírody. Děj knihy se točí kolem legendy o sesterských zvonech, které obyvatele varují před nebezpečím.
Stará dáma vaří jed je geniální příběh a pera finského spisovatele Arto Paasilinna vás chytí a nepustí. Jak název napovídá, je o staré dámě, která sebou nenechá manipulovat, a tak začne vařit jed. U téhle knížky jsem se pořádně nasmála.
A nakonec jedna dětská knížka, ke které se jednou za čas vracíme (a jde to na ní vidět). Dřív, než půjdem spát je knížka krátkých básniček, které čteme před spaním. Je o tom, jak se jednotlivá zvířátka ukládají ke spánku. Má úplně roztomilé ilustrace a na každé straně je beruška, kterou děti hledají.
Co rádi čtete vy?
